středa 10. prosince 2014

Úvodem

Už je to pět let, co jsem skončila s blogováním. Nějak nebyl čas, ani chuť, ani nápady. Tenhle blog zakládám, protože potřebuju psát. O sobě, o svém životě, o tom, čemu teď čelím. Rozhodla jsem se konečně vyhrát nad anorexií, nad nadměrným cvičením, nad sebekontrolou - vlastně nad sebou samou. Tyhle tři věci momentálně tvoří velkou část mojí osobnosti, ať chci nebo ne.


Píšu ho hlavně kvůli sobě, ale taky pro všechny ty, co mě znají, abych vám trochu přiblížila tuhle nepochopitelnou nemoc. Takže moje příspěvky prosím berte jako takové okénko do mojí hlavy – a přiznávám, že i mě samotnou občas děsí, co se tam odehrává. Je to jako kdybych seděla vedle vás a tohle všechno vám vyprávěla – s tím rozdílem, že v reálu bych se na to musela trochu opít a taky byste mě nemohli umlčet jedním kliknutím. Opravdu nevím, jestli u blogování vydržím nebo jestli zvládnu psát všechno upřímně, protože to asi většinou budou věci, na které moc pyšná nejsem. Ale cítím, že je to správná věc.

1 komentář:

  1. Ahoj... nejak jsem se proklikala na tvuj blog, dva roky stary, ale pro me a jiste i pro jine hodne aktualni. To, o cem pises, znam velmi, velmi duverne, a jelikoz se prave taky hrabu z anorexie, chci ti timto vyjadrit jednak podporu a jednak dik za to, ze jsi spoustu veci dokazala tak vystizne pojmenovat. Doufam, ze dva roky po skonceni blogu je u tebe vse v poradku, rada bych vedela, jak to bylo dal. Porad musim na tenhle tvuj blog myslet a neda mi to. Tak se drz. Neznam te, ale chtela bych te obejmout.

    OdpovědětVymazat